(Alopex lagopus)
Liška polární je malá forma lišky s poměrně krátkýma nohama a dlouhým huňatým ocasem. Samci jsou o něco větší než samice. Polární liška má velmi hustou a měkkou srst s hustou zimní podsadou a dlouhými pesíky. Druh se vyskytuje ve dvou různých barevných morfách – modrá a bílá. I barva těchto forem se dále mění podle období: „modrá“ z čokoládově hnědé v létě přelíná do světlejšího hnědého zabarvení s modrým leskem v zimě. V zimě je „bílá“ morfa téměř sněhobílá, zatímco v létě je dorzálně hnědá a světle šedá až po bílou na spodní straně těla. Polární liška je rozšířena cirkumpolárně v oblastech arktické tundry. Světová populace lišek polárních je odhadnuta v řádu několika set tisíců zvířat. Většina populací početně meziročně velmi kolísá v reakci na měnící se počet lumíků.
| rozmnožování |
Páření probíhá mezi únorem a květnem a porody od dubna do července. Březost trvá 51 až 54 dní. Hmotnost liščat při narození je na Islandu 80 – 85 g. Průměrná velikost vrhu je 4–7 mláďat. V letech s hojným výskytem lumíka bylo pozorováno až 19 mláďat na 1 vrh. Schopnost lišek polárních produkovat velké vrhy je podmíněna jejich přístupem k velkému a relativně bezpečnému doupěti. Lokality s doupaty jsou rozsáhlé, se složitými systémy chodeb, k reprodukci jsou vyhledávána největší doupata. Ta mohou mít až 150 vchodů a obvykle se nachází na vyvýšeném valu, kopci, na skalnatém podloží či na břehu řeky. Vhodné lokality pro doupata leží nad vrstvou permafrostu, s poměrně malou akumulací zimního sněhu a dostatečným slunečním ozářením, jsou často umístěna směrem na jih. Průměrná doba využívanosti doupat v kanadské tundře se odhaduje na 330 let. Některá z nich jsou používána opakovaně, rok co rok, jiná zřídka. Odchov mláďat je vázán na období bez sněhu od června do září. Poté se mladá zvířata postupně osamostatňují. Laktace obvykle trvá 4–10 týdnů. Lišky dosahují sexuální dospělosti ve věku 10 měsíců.
| potrava |
Polární liška je příležitostný predátor a mrchožrout, ve většině vnitrozemských oblastí je to však druh silně závislý na měnících se populacích hlodavců. Tato hlavní kořist zahrnuje mj. lumíky. Ve Fenoskandinávii byl hlavní kořistí v létě lumík norský (Lemmus lemmus) (85 % četnost výskytu v trusu), následován ptáky (řád: pěvci (Passeriformes), hrabaví (Galliformes) a dlouhokřídlí (Charadriiformes) 34 % četnost výskytu v trusu a soby (Rangifer tarandus) 21 % četnost výskytu v trusu. V zimě jsou běžnou hlavní potravou bělokur horský a bělokur rousný (Lagopus spp.). V tří až pětiletých cyklech byly pozorovány změny liščích populací v závislosti na změnách populace jejich hlavní kořisti. Lišky žijící v blízkosti pobřeží bez ledu mají přístup jak ke kořisti vnitrozemské, tak k mořským ptákům, mršinám tuleňů, k rybám a k bezobratlým vázaných na mořské prostředí. To vede k relativně stabilní dostupnosti potravy bez potravní specializace.
| faktory ohrožení |
Polární liška je obětí predace, a to především ze strany lišky obecné (Vulpes vulpes), rosomáka (Gulo gulo) a orla skalního (Aquila chrysaetos). Vedle toho je také známo, že její doupata vyhrabávají medvěd hnědý (Ursus arctos) a vlk (Canis lupus). Obzvláště dominantním konkurentem je liška obecná, kromě toho je i významným predátorem mladých lišek polárních. O lišce obecné je také známo, že má podobnou potravu a zabírá doupata lišek polárních. Šíření lišky obecné bylo zaznamenáno v Kanadě, jakož i zvětšující se areál rozšíření nad hranici stromového porostu ve Skandinávii, kde má tato liška potenciál omezit areál lišky polární.Další druhy živící se hlodavci stejně malé velikosti jsou káně rousná (Buteo lagopus), sovice sněžná (Nyctea scandiaca) a chaluhy (Stercorarius longicaudus, S. pomarinus, S. parasiticus), míra kompetice mezi těmito druhy však není známa.
| informační list připravil Anders Angerbjorn, katedra zoologie, Universita Stockholm, Švédsko|
Pro více informací navštivte www.poletopolecampaign.org
