(Gulo gulo)
Rosomák je největším suchozemským zástupcem čeledi lasicovitých neboli kunovitých šelem. Od ostatních členů čeledi ho lze odlišit velkými tělesnými rozměry a silnou stavbou zubů umožňující zvířeti drtit i velké kosti. Rosomáci jsou závislí na zdechlinách a jsou často nazýváni „hyenami severu“. Přestože se jedná o šelmu střední velikosti o hmotnosti nejvýše 20 kg, rosomák je zdatný lovec, a to zejména v zimním období, kdy je schopen skolit i velké zvíře, jako je sob. Vypadá jako malý medvěd s krátkýma nohama a velkými a silnými tlapami a je schopen pohybu v hlubokém sněhu. Krátké a zaoblené uši rovněž ukazují, že druh je dobře přizpůsoben drsnému podnebí. Barva srsti je tmavě hnědá s výrazným pásem světle hnědé sahající od ramen k zádi podél obou stran těla.
V průběhu historie byli rosomáci považováni za záhadné tvory. Skrytý život tohoto druhu v těch nejodlehlejších oblastech vedl k několika mylným představám. V dřívějších dobách se věřilo, že rosomák se rodí jako medvídě a to tak, že když medvědice porodí mláďata čtyři, stane se z toho čtvrtého rosomák. Rosomák je rozšířen cirkumpolárně od zóny boreálního lesa po arktickou tundru, od Norska směrem na východ po celé Eurasii až po Kanadu a severní části USA. V Evropě se rosomák vyskytuje pouze v horských oblastech Fenoskandinávského poloostrova, jakož i v severním Rusku.
| stav ve volné přírodě |
Na základě cirkumpolárního rozšíření je rosomák na mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN považován za málo dotčený druh (LC). Finsko s populací méně než 200 zvířat vede rosomáka jako kriticky ohrožený druh (CR), zatímco v Norsku s populací asi 370 zvířat je uveden jako druh ohrožený (EN). Švédsko, které je domovem více než 800 rosomáků, je v současné době baštou tohoto druhu v Evropě a druh je zde klasifikován jako zranitelný (VU).
| rozmnožování |
Rosomáci jsou zvířata žijící samotářským životem. Dospělce lze pospolu pozorovat pouze během páření na konci května až v polovině června. Samci se na výchově potomstva nepodílejí a mohou se pářit s několika samicemi. Stejně jako u mnohých dalších lasicovitých je i u rosomáka utajená březost. V tomto případě oplodněné vajíčko zůstává ve stádiu blastocysty až do nidace, která probíhá na počátku zimního období. Mláďata se tak rodí v průběhu nejchladnějšího období roku (únor – březen) v doupěti tvořeném dlouhými a složitými tunely vyhrabanými ve sněhu a často propojenými popadanými stromy a kmeny. Tyto měsíce se pro mnoho arktických a subarktických zvířat můžou jako období porodu jevit nejméně vhodné, u rosomáka tomu však tak není. Porod je obvykle načasovaný pro maximální přežití mláďat na dobu, kdy je k dispozici hojnost potravy. Jelikož rosomáci se živí především zdechlinami a jsou tedy závislí na uhynulých kopytnících, mají více potravy v zimě. Mláďata mají porodní hmotnost max. 100 gramů a rodí se slepá s téměř bílou srstí. Velikost vrhu se pohybuje od jednoho do čtyř jedinců (průměr jsou dvě mláďata). Mláďata se rychle vyvíjí, v doupěti však zůstávají do dubna až května, kdy začínají zkoumat svoje bezprostřední okolí. Ve věku osmi měsíců jsou plně dospělá a schopná samostatného života. Ve Skandinávii se většina samic nemnoží každý rok, nýbrž ve dvouletých intervalech.
| faktory ohrožení |
I přes zákonnou ochranu a jednoznačnou pozitivní změnu politických a veřejných postojů vedoucí od požadavku na vymýcení až k ochraně a zachování druhu, stále ještě přetrvávají silné konflikty mezi rosomákem a pastevci sobů a ovcí. Nelegální zabíjení je pro rosomáka hlavní hrozbou ve všech severských zemích, kde je mortalita většiny dospělých rosomáků způsobena pytláctvím. Tyto odhady se opírají o projekt Skandinávský rosomák, v jehož rámci bylo zjištěno, že 40 % ze všech zvířat opatřených obojkem uhynulo kvůli pytláctví.
| informační list připravil Leif Blomqvist, koordinátor EEP pro rosomáka, Nordens Ark, Švédsko |
Pro více informací navštivte www.poletopolecampaign.org
