Žáby bijí na poplach

Kampaň na záchranu obojživelníků

Dne12. zář í2007 byla na výroční konferenci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií na ochranu ohrožených a volně žijících druhů živočichů a záchranu jejich přírodního prostředí (EAZA) ve Varšavě oficiálně vyhlášena nová, 7. mezinárodní kampaň pro tento rok:

EAZA Year of the Frog Campaign 2007/8 „Amphibian Alarm“ (Žáby bijí na poplach!) – Kampaň na záchranu obojživelníků

Tato kampaň bude vyhodnocena a ukončena v září tohoto roku. Hlavním posláním evropské kampaně je získávat peníze do Fondu EAZA, z něhož budou financovány projekty záchrany obojživelníků. Jako u všech předcházejících kampaní EAZA se i u této klade důraz i na osvětu.

Jak můžeme pomoci

Zakoupením triček a dalších dárkových předmětů věnovaných kampani přispějte na záchranné projekty.
Zapojte se do soutěží vyhlášených ke kampani zoologickou zahradou: výtvarná soutěž o nejhezčí obrázek obojživelníka
- výtvarná soutěž o nejhezčí výrobek obojživelníka (textil, sádra, modurit, drát, dřevo…).
- literární soutěž o nejhezčí povídku či básničku s námětem – obojživelník.
Přijďte k nám do Zoologické zahrady města Brna na různé akce pořádané v rámci kampaně:

Výukový program „Žáby bijí na poplach!“

19.4.2008 – Den Země a Jarní zootrofej (soutěžní stezka a další program).

1.5.2008 – 1. Máj v Zoo Brno – tzv. „MAY DAY“ pro žáby (vyvrcholení kampaně, vyhlášení výsledků soutěží).

Jak budou získané peníze použity

Cílem předchozích kampaní EAZA bylo většinou získání financí pro projekty ochrany přírody in situ (na původním stanovišti). Kampaň EAZA - Žáby bijí na poplach! - je odlišná, neboť existuje jen málo projektů ochrany obojživelníků v jejich přirozeném prostředí a evropské aktivity jsou většinou zaměřeny na chovné programy ex situ (mimo původní stanoviště). Proto bylo rozhodnuto, že se nebudou získávat prostředky pro specifické projekty, ale do „Fondu EAZA pro ochranu obojživelníků“. Tento fond bude zaměřen zejména na ex situ projekty, ale zároveň nevylučuje možnost podpory realizovatelných in situ projektů.

Typy projektů, které mohou být financovány z fondu kampaně:

Vytváření ex situ programů pro obojživelníky – například vybudování nádrží pro obojživelníky
Školení a zvyšování odbornosti
Lokální in situ projekty
Mezinárodní in situ projekty

Seznam projektů je dostupný na internetových stránkách www.eaza.net

Obojživelníci se představují

Jak napovídá název skupiny, obojživelníci jsou sice nejstarší žijící skupinou čtvernožců, která dokázala osídlit souš, ale jejich způsob života a především jejich rozmnožování jsou ještě stále pevně spjaty i s vodním prostředím.

Výstup na souš

První základy k tomuto radikálnímu kroku položily již lalokoploutvé ryby, jejichž ploutve na pohyblivých prodloužených výrůstcích daly vznik kráčivým končetinám s prsty, a které již uměly dýchat i vzdušný kyslík pomocí jednoduchých plicních vaků. Změnami musela projít i celá kostra, nesoucí na souši již vodou nenadlehčované tělo. V suchozemském prostředí se vyvíjejí také slinné žlázy a jazyk pro lepší polykání suché potravy a pohyblivá víčka se slznými žlázami jako ochrana očí. Je třeba se také přizpůsobit větším výkyvům okolní teploty (například přečkáváním chladného či horkého období v úkrytu v klidovém stavu). První obojživelníci se objevili v prvohorách, před asi 370 miliony let a po přibližně 90 milionech let se stali dominantní skupinou pozemních zvířat. Postupně však byli vytlačováni pokročilejšími plazy a došlo k prvnímu velkému snížení počtu jejich druhů.

Kůže obojživelníků

Obojživelníci mají holou, hladkou kůži, bez šupin a chlupů, které by ji chránily. Je propustná pro vodu, a přestože její vlhkost pomáhají udržovat hojné slizové žlázy, většina obojživelníků rychle vysychá. Jedové žlázy pomáhají při obraně a mnozí obojživelníci kůží také dýchají.

Rozmnožování

Vajíčka obojživelníků, stejně jako vajíčka rybí, nemají ochranný obal, a proto musí být kladena do vody (nebo alespoň do podobně vlhkého prostředí) a ani rostoucí embryo není chráněno obaly, tak jako tomu je u plazů a dalších pokročilejších skupin. Vývoj probíhá přes beznohou larvu (u žab pulec), která žije ve vodě, pohybuje se pomocí ocásku a dýchá žábrami. Většinou pak prodělává metamorfózu, během níž se přemění v dospělého jedince. U některých obojživelníků se setkáváme s tzv. neotenií, kdy k metamorfóze nedochází a rozmnožuje se přímo larvální stadium. Zejména u žab se v některých případech setkáváme i s rodičovskou péčí o potomstvo (vytváření úkrytů, přenášení a péče o vajíčka či dokonce pulce), kterou často zajišťují samci.

Obojživelníci nejsou jen žáby!

Žáby (Anura) jsou nejpočetnější a nejznámější skupinou obojživelníků. Jejich krátké tělo přímo přechází v hlavu, je většinou bez ocasu, s dobře vyvinutými čtyřmi končetinami, u mnohých přizpůsobenými k pohybu skokem. Pulci jsou býložraví – živí se mikroskopickými vodními rostlinami a řasami. Známé jsou také různé hlasové projevy samečků žab sloužící k přilákání partnerek. Všechny dospělé žáby jsou masožravé a živí se jen čerstvě chycenou kořistí, které se většinou zmocňují pomocí dlouhého lepkavého jazyka. Potravu polykají vcelku.

Zajímavé jsou však také další dvě skupiny obojživelníků:

Ocasatí obojživelníci (Caudata), např. mloci, čolci, surýni, axolotli, či macaráti, mají válcovité tělo, dlouhý ocas, zřetelnou hlavu i krk a dobře vyvinuté končetiny. Jejich larvy jsou masožravé - živí se drobnými bezobratlými živočichy. Dospělci obvykle žijí skrytě v opadance, pod zemí, na stromech, či ve vodě. Někteří dýchají jen pomocí kůže. Živí se hmyzem, pavouky, plži, červy a dalšími bezobratlými.

Červoři (Gymnophiona), vzhledem připomínající spíše jakési žížaly, mají tělo bez nohou a oblou hlavu a ocas. Žijí většinou pod zemí, kde si hlavou jako beranidlem razí chodby. Oči jsou redukované, důležitější je čich a hmat (např. zvláštní hmatová tykadélka). Dospělí dosahují délky 7 až 160 centimetrů. Živí se žížalami, larvami brouků, všekazy a cvrčky. Vyskytují se pouze v tropických oblastech.

Obojživelníci se po 360 milionech let existence na naší planetě ocitli v krizi: třetině až polovině druhů hrozí vyhynutí. Větší katastrofou, týkající se jedné skupiny živočichů, je zatím jen vymírání dinosaurů v druhohorách. V současnosti je pro obojživelníky největším nebezpečím ztráta přirozeného prostředí. Velmi nepříznivě na ně také působí znečišťování přírody, především odpady z farmaceutického průmyslu a z dalších průmyslových odvětví a ze zemědělství (pesticidy). K dalším negativním faktorům patří predace zavlečenými druhy či přílišný sběr pro potravinářské účely, ale hlavně houbové onemocnění chytridiomykóza, která je smrtelná pro stovky druhů obojživelníků. Tato choroba se za posledních 50 let rozšířila z Afriky na téměř celou planetu.

V přírodě jsou obojživelníci významnou součástí potravního řetězce. Živí se převážně bezobratlými živočichy (hlavně hmyzem). Odhaduje se, že jedna populace žab s přibližně 1 000 jedinců může zkonzumovat téměř 5 milionů bezobratlých za rok. Obojživelníci jsou nejvýznamnějšími predátory malých bezobratlých živočichů, zároveň sami představují kořist větších predátorů. V těch oblastech světa, kde počty obojživelníků poklesly, se zvýšilo množství bezobratlých, kteří ničí úrodu a rozšiřují onemocnění, která jsou přenosná ze zvířat na lidi (tzv. zoonózy).

Obojživelníci obohacují naše životy a náš svět mnoha způsoby. Jejich prostřednictvím získáváme látky potřebné pro výrobu analgetik (léků proti bolesti), antibiotik, srdečních stimulantů a léků proti řadě různých nemocí, jako je např. deprese, mrtvice, rakovina atd. Kůže obojživelníků je velmi vnímavá k cizorodým látkám, obojživelníci nás tedy mohou varovat před narušeným životním prostředím, které by případně mohlo mít vážný dopad na naše zdraví.