Čtyři pelikáni bílí se nově zabydlují v brněnské zoo. Ptáci dorazili na Mniší horu ze Zoo Hluboká, která řešila jejich umístění po prosincové sněhové kalamitě, kdy tam některé voliéry spadly pod tíhou neobvyklého přívalu těžkého sněhu.
„Rádi jsme kolegům z Hluboké vyšli vstříc. Od konce loňského roku mají zničené voliéry a aktuálně řeší jejich přestavbu. Pelikány jsme umístili do opravené expozice po lachtanovi medvědím. Jsou zde na dobu dočasnou. Do budoucna plánujeme zapojení do chovu ohrožených pelikánů kadeřavých. Současná expozice byla po úpravách potvrzena členy pracovní skupiny EAZA pro pelikány jako vyhovující,“ uvedl kurátor chovu ptáků Zoo Brno Petr Suvorov.
Jedinci pelikánů kadeřavých vhodní k sestavení hejna ale nejsou aktuálně v evropských zoo k dispozici. Jsme v kontaktu s evropským koordinátorem plemenné knihy, který ví o našem zájmu a pokud by se ukázalo, že můžeme nějaké ptáky získat, tak nám vyhoví.
„Nakládka pelikánů u nás proběhla bez komplikací. Vzhledem k tomu, že brněnská zoologická už dlouho pelikány nechovala a jejich současní chovatelé nemají s manipulací a odchytem pelikánů zkušenosti, mohli si u nás zároveň nacvičit, jak takového velkého ptáka odchytit a zafixovat, aby nedošlo k úrazu. Stačilo to rutinně předvést na jedné ze samic. Ostatní pelikány si už brněnští kolegové odchytili a přenesli do transportních boxů sami,“ řekla s úsměvem zooložka Zoo Hluboká Markéta Jariabková. „Na cestu jsme pelikánům přibalili jejich oblíbenou potravu, dvanáct přepravek zamražených jihočeských sladkovodních ryb,“ dodala.
Poslední pelikány jsme v Zoo Brno chovali v 90. letech minulého století. Současné hlubocké hejno tvoří dvě samice a dva samci. Jedna ze samic má úctyhodných 36 let (*1988), ostatní ptáci se vylíhli mezi roky 1996 a 2000.
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) má rozpětí křídel 2,2 – 3,5 metru a může vážit až 15 kilogramů. V Evropě hnízdí nejpočetnější populace v Rumunsku (3 000 – 3 500 párů), dále 250–800 párů v Řecku, 50–150 párů na Ukrajině, jednotky jedinců se pak začínají postupně objevovat v Itálii. Červený seznam ohrožených druhů uvádí pelikány bílé jako málo dotčené.
Na světě existuje osm druhů pelikánů, a to na téměř všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Pouze dva druhy jsou tmavě zbarvené, pro ostatní jsou charakteristické odstíny bílé. Mají velmi silné letky a bez ohledu na zbarvení svého těla jsou vždy černé, posílené barvivem zvaným melanin. Pelikáni jsou výborní letci. Jedná se o pasivní plachtiče, kteří využívají vzdušné proudy. Spolu s dropy a labutěmi patří k nejtěžším létajícím ptákům na světě, na rozdíl od labutí ale nejsou v letu slyšet.
Na noze mají čtyři prsty spojené plovací blánou. Všechny druhy jsou koloniální a umí sedat na stromy, ale pouze ty drobnější na nich hnízdí. Velké druhy hnízdí na říčních ostrovech, v neprostupných mokřadních rákosinách či na skalách. Zajímavostí je, že barva zobáku se může během roku měnit. Známý vak neslouží kromě lovu ke skladování potravy, ale je využíván při teplém počasí i k ochlazování a je protkán bohatou žilnatinou. Pelikání mohou lovit ve skupině, kdy obklopí hejno ryb a vrhnou se na ně. Přestože průměrný věk dožití se udává 15–30 let, v lidské péči to může být až 50 let.
Michal Vaňáč
tiskový mluvčí
mobil: +420 777 692 109
e-mail: vanac@zoobrno.cz
