Krkavec velký

Corvus corax

Krkavec je největším pěvcem České republiky, ačkoliv jeho hlas příliš zpěv nepřipomíná. Pokud je chován v lidské péči, dokáže napodobit mnoho slov a vyslovuje je k nerozeznání od člověka. V umění lidské řeči jsou krkavci obecně více nadaní než papoušci. Mají vrozenou vysokou inteligenci, což dokazuje i jejich nutkání vše řádně prozkoumat, nebo schopnost si jen tak hrát. Pro sibiřské domorodce či severoamerické indiány byl krkavec posvátným ptákem a kulturním hrdinou. Je proto nedílnou součástí mytologie amerických indiánů, ale i Keltů či Vikingů. V evropské kultuře byl díky své mrchožravosti, temnému zbarvení a hlasitému projevu často označován za zlověstného ptáka spojovaného se smrtí a magií. Jistě se nám vybaví rčení „krkavčí rodiče“, jehož význam je však k těmto pěvcům přiřazován neprávem. Krkavci se o svá mláďata starají velice vzorně. Relativně často mívají ve snůšce pět vajec, a tak můžeme na obloze spatřit sedmičlennou krkavčí rodinku. To dost možná bylo i podnětem pro pohádku bratří Grimmů a Boženy Němcové – "Sedmero krkavců". Nemluvě o tom, že číslo sedm je od pradávna považováno za číslo magické. O krkavci se vlastně zmiňuje i E. A. Poe ve své básni "Havran", která se v originále jmenuje "The Raven". Slovo "raven" však v překladu neoznačuje výraz pro havrana, ale právě pro krkavce. Na takovou záměnu v překladu můžeme narazit častěji, než bychom čekali.

Krkavec velký vymizel z přírody České republiky v polovině 19. století, navracet se k nám začal od 60. let 20. století. Dnes jej můžeme v přírodě ČR spatřit poměrně běžně. Přestože patří k ohroženým druhům a podle zákona zvláště chráněným, stává se bohužel i tak cílem lovu, kdy je vcelku neprávem označován jako škodná.