Vikuňa

Vicugna vicugna

Vikuňa má velmi jemnou srst zlatohnědé barvy. Ta poskytuje nejjemnější vlněné vlákno ze všech savců. Vlákna získaná ze srsti vikuní jsou jemnější než kašmír a přitom jsou velmi pevná. V dávných dobách proto Inkové pořádali jednou za čtyři roky hon na vikuně. Ty nahnali do velkých kamenných ohrad, ostříhali je a znovu vypustili do přírody. S příchodem Evropanů do Jižní Ameriky ale mírumilovné chování k vikuním skončilo. Evropané vikuně stříleli pro kvalitní srst i maso, to vedlo k dramatickému poklesu jejich populace. Z původní populace vikuní jich v 60. letech minulého století zbylo v Jižní Americe jen 6 000. Od 60. let minulého století jsou vikuně přísně chráněny a jejich počty se opět zvedly asi na 350 000 jedinců. Ohroženy jsou ale stále, jednak ztrátou přirozeného prostředí, konkurencí domácích zvířat i pytláky, kteří je stále loví pro jejich kvalitní srst. Vikuně jsou velmi dobře přizpůsobeny vysokohorskému prostředí nejen kvalitou srsti, ale i vlastnostmi krve. Krevní barvivo hemoglobin účinněji váže kyslík a krev obsahuje více červených krvinek než u jiných savců.

Dnes je pro lamy vikuně veden záchranný program EEP.